Pkvylet.cz – Pěšky, kolem na výlet – turistický informační portál

Výlet: Železná Ruda, pomník Adolfa Kašpara, hraniční kámen v údolí Svarožné, Železná Ruda

Trasu je možné absolvovat po úpravě i na kole.

Délka: cca 12,4 km

Vhodná mapa: Šumava - Železnorudsko, Povydří, Churáňov – měřítko 1:50 000 (SHOCart 34)

Výchozí místo: penzion Habr, třída 1. Máje, Železná Ruda

Popis trasy

Vydáme se od penzionu Habr okolo benzinové čerpací stanice přes můstek silnice – (Jezerní potok) a ze silnice odbočíme vpravo na turistickou cestu modrou Modrá turistická značka, která stoupá do kopce. Po 1, 4 km docházíme na rozcestí u pomníku Adolfa Kašpara (možno odbočit vpravo na Čertovo jezero). Pomníček je umístěn asi 30 m směrem z kopce od rozcestníku. Dále se vydáváme po červené Červená turistická značka směrem Železná Ruda – Alžbětín a po 100 m odbočíme vpravo (neznačená cesta). Pokračujeme po asfaltové cestě, míjíme bývalý „Rendlův dvůr“, přecházíme rovně další asfaltovou cestu (2,8 km) a klesáním se dostáváme k bývalé vojenské rotě Svarožná (4 km). Tím jsme se dostali i k říčce stejného jména. Odbočíme vpravo a stále při říčce se dostaneme až k hraničnímu patníku z roku 1765 (5,6 km). (Možno dál pokračovat směr Lam, Svaroh, Juránkovo chata). Ve svahu vpravo máme možnost pozorovat rozsáhlé plochy kamenných moří. Cesta zpět do Železné Rudy vede okolo roty dále při říčce po asfaltové silnici, přes bývalé Staré Hutě. Po výstupu z lesa (9,8 km) se vpravo v údolí nachází Alžbětím, pokračujeme až na hlavní silnici (10,7 km restaurace U Larvů), kterou přecházíme rovně, po 100 m odbočíme za viaduktem vlevo a přicházíme do Železné Rudy, přejdeme trať a naše výletní cesta končí nedaleko kostelíka u informačních tabulí (12,4 km).
Uvedené kilometry uvádí vzdálenost, kterou jsme ušli z počátečního místa.

Komentář: údolí Svarožné je jedno z nejkouzelnějších lokalit v okolí Železné Rudy, které nebylo dotčeno civilizací. Stalo se tak, díky zákazu vstupu na toto území do roku 1989. Jako odměna po několika kilometrech chůze se nám naskytne i pohled na Alžbětín (kilometr 9,8).

Fotografie

Hraniční kámen Svarožná CS Hraniční kámen Svarožná D Kamenná moře Pohled na Alžbětín Pomlník Adolfa Kašpara Rozcestník Adolfa Kašpara Řeka Svarožná Řeka Svarožná Údolí Svarožné

Kilometrovník:

  • 0 km: penzion Habr třída 1. Máje Železná Ruda 773 m n. m.
  • 1,4 km: pomník Adolfa Kašpara 881 m n. m.
  • 2,8 km: křižovatka asfaltových cest 870 m n. m.
  • 4,0 km: vojenská rota Svarožná 790 m n. m.
  • 5,6 km: hraniční patník z r. 1765 915 m n. m.
  • 9,8 km: výhled na Alžbětín 760 m n. m.
  • 10,7 km: přechod hlavní silnice Železná Ruda – Alžbětín 740 m n. m.
  • 12,4 km: informační cedule nedaleko kostela Panny Marie Pomocné z Hvězdy 778 m n. m.

Převýšení 348 m

Převýšení 348 m

Zajímavosti

Kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy

Kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy v Železné RuděNa přání a náklady hraběte Wolfa Jindřicha Nothafa z Wernbergu byl vybudován na místě původní kaple v letech 1729 – 1732 a to v Barokním stylu. Mezi jeho zvláštnosti patří půdorys šesticípé hvězdy a dvě kopule s hvězdou - kostel je zasvěcen Panně Marii Pomocné z Hvězdy.

Menší věžička s hlavním vchodem byla k hvězdicovému půdorysu kostela přistavěna v sedmdesátých letech 18. století. Celá střecha je krytá šindelem a obtížný krov zhotovil tesař Matyáš Lehner. Vnitřní vybavení pořídil Johan Georg Hafenbrädl a můžete se zde pokochat mariánským oltářním obrazem, který je jednou ze dvou kopií obrazu Madony s dítětem od Lucase Cranacha. V kostele je ještě pět postranních oltářů, křtitelnice ze Šumavské žuly, lustr ze Šumavského skla nebo třeba náhrobní epitafní desky z Kehlheimského mramoru s erby členů rodu Hafenbrädlů.

V letech 1995 – 1998 byla provedena nákladná rekonstrukce a město zakoupilo též nový hodinový stroj včetně bicího mechanismu a nového zvonu.

ADOLF KAŠPAR, ČESKÝ ILUSTRÁTOR A GRAFIK

Při cestě po červené značce z Debrníku na Čertovo jezero se mnozí turisté zastavují u velmi skromného pomníčku. Na tomto místě zemřel 29. června.1934 Adolf Kašpar, významný český grafik a ilustrátor. K pomníčku se dostaneme i po modré značce ze Železné Rudy. Koncem letošního června vzpomínáme 75. výročí jeho úmrtí.
Adolf Kašpar se narodil 27.12. 1877 v Bludově u Šumperka jako třetí syn Jana Kašpara, obchodníka se smíšeným zbožím. Poté, co absolvoval obecnou školu, se rodina přestěhovala do Olomouce.
Zde začal navštěvovat měšťanskou školu a poté Slovanské gymnázium. Před maturitou mu nejprve umírá matka a krátce nato i jeho otec. Na další studia Adolfovi finančně přispívá zejména jeho nejstarší bratr. Vydělává si ale také sám, když dává hodiny kreslení dětem v českých rodinách v Olomouci.
Později pracuje na ilustračních studiích květin pro přírodovědce prof. Františka Polívku, pro knihu Květena zemi Koruny české. Jeho kreslířský talent v této době je již dostatečně známý. Prof. Polívka bez váhání doporučuje A. Kašpara významnému olomouckému nakladateli Romualdu Prombergerovi jako ilustrátora českých kalendářů.
Z této doby pochází jeho známé ilustrace v kalendářích k moravským písním a povídkám. Jak se později ukázalo, osoba R. Prombergera zřejmě velmi zásadním způsobem ovlivnila další umělecký životA. Kašpara.
R. Promberger v roce 1899 vydává jeho ilustrace k Mickiewiczově Paní Twardowské a seznamuje ho s akademickým malířem Hanušem Schweigerem. V roce 1899 Adolf Kašpar díky všem těmto osobním kontaktům začíná studovat na pražské akademii a stává se žákem významné umělecké osobnosti, prof. Maxmiliana Pirnera.
A. Kašpar přesto ze studia není příliš nadšen. Stále více ho zajímá stará Praha, prostředí zanikajících pražských uliček. Později mu dokonce hrozí vyloučení ze studia pro „nestálou pilnost a nedbalou návštěvu". Stále pracuje pro R. Prombergera a H. Schweigera.
V roce 1901 Adolf Kašpar, student prvního ročníku akademie, je doporučen H. Schweigerem Janu Vilímovi, představiteli nově vznikajícího podniku, České grafické společnosti Unie. Cílem této instituce bylo vydat ve výpravné verzi Babičku Boženy Němcové.
Ve stejném roce Adolf Kašpar pomáhá H. Schweigerovi s nástropní malbou knihovny na zámku Kreuzenstein hraběte Wilczka, poblíž Vídně.
Již první ilustrace k Babičce Boženy Němcové byly velmi zdařilé. Pochvalně se tehdy o nich vyjádřil na výstavě pražské akademie i velmi přísný kritik, sochař J.V. Myslbek. Celý soubor ilustrací vyšel roku 1903 nákladem České grafické společnosti Unie. A. Kašparovi se tímto dílem na mnoho let dopředu otvírá cesta k české národní literatuře, vedle Boženy Němcové k Aloisu Jiráskovi, Karlu Václavu Raisovi, Zikmundu Wintrovi aj.
Jako Josef Vojtěch Hellich (1807 - 1880) vytvořil v našem podvědomí trvalou představu Boženy Němcové, tak Adolf Kašpar vtiskl svými ilustracemi do našich myslí trvalou představu ratibořské krajiny a jejích obyvatel. V Ottově nakladatelství vychází v roce 1905 Jiráskova Filosofská historie s Kašparovými ilustracemi.
V roce 1907 se Adolf Kašpar žení s neteří R. Prombergera, Jitkou Řepkovou. Svatební obřad se koná na Velehradě. V roce 1911 se oba stěhují do severomoravských Loštic. Adolf Kašpar začíná pracovat na F.L. Věkovi.
V době I. světové války (1915 - 18) byl odveden a sloužil jako plukovní malíř v Olomouci, Opavě, Krakově a v Haliči. Po válce se vrací opět do Loštic a pokračuje ve své ilustrátorské práci.
Již v té době je více než zajímavé sledovat Kašparův pečlivý přístup k ilustrační kresbě. Důkladné seznámení se s textem, studie prostředí, lidí, jejich oblečení, doby. Vše bylo podpořeno velkým množstvím skic, detailních studií a fotografiemi. Řadu obrázků koloroval, někde si zaznamenával pouze barvu. Na některá místa se vracel i vícekrát. Ratibořice z těchto důvodů navštívil např. celkem třikrát.
O tehdejší velikosti malířské osobnosti Adolfa Kašpara svědčí i výrok Mikoláše Alše v roce 1912: „Kašpar je kumštýř, toho nám dal Pán Bůh 1" Během následujících let vychází další knihy s ilustracemi Adolfa Kašpara např.: Němcová - Pohorská vesnice, Pan učitel, Jirásek - Temno, U nás, Bratrstvo, Rais - O ztraceném ševci, Zapadlí vlastenci, Pantáta Bezoušek, Winter - Mistr Kampanus, Čelakovský - Toman a lesní panna aj.
V roce 1934 Adolf Kašpar navštívil Chodsko, kde připravoval materiál k ilustracím k románové trilogii Jindřicha Šimona Baara (1869 - 1925), kněze, rodáka z nedalekého Klenčí pod Čerchovem.
I. díl této trilogie Paní komisarka, jako dílo nejzdařilejší, se odehrává v Klenčí v letech 1845 - 46. Románová postava paní komisarka, manželka komisaře Němce, je sama Božena Němcová.
Umělec zde po dobu svého pobytu zhotovil více než 100 kreseb a akvarelů. Jeho ilustrátorská práce zůstala ale již nedokončena. Zcela neočekávaně Adolf Kašpar umírá v Železné Rudě ve věku svých nedožitých 75 let. Lesní pomníček na místě Kašparova skonu – foto Václav ChabrJe paradoxem, že jeho velká umělecká dráha začíná s tématem Božena Němcová a stejně tak s ním končí.
Nedokončený soubor ilustrací k Paní komisarce pod názvem „Na Chodsku od jara do zimy" byl v roce 1935 vydán nakladatelstvím Novina a opatřen Baarovými texty.
Význam Adolfa Kašpara, umělce, ilustrátora přesahuje daleko hranice Železné Rudy, má celonárodní charakter. Jeho umělecká činnost hluboce souvisí literárními díly Boženy Němcové, Aloise Jiráska, Karla Václava Raise aj., které tvoří uhelný kámen české literatury. Naší povinností je tento odkaz udržovat a předávat dalším generacím.
Domnívám se, že místo posledního skonu Adolfa Kašpara v Železné Rudě si zaslouží určitě více pozornosti. Letošní malé výročí jeho úmrtí by mohlo být určitou inspirací kompetentním místům k zamyšlení nad nezbytnou úpravou tohoto pietního místa.
Josef Růžička

Zdroj: ŽELEZNORUDSKÝ ZPRAVODAJ – Červen 2009 – str. 14 http://www.sumavanet.cz/muruda/user/deska/Zpravodaj/cerven-09-2.pdf

 

Výletní trasu pochodu pro Vás připravil penzion Habr v Železné Rudě.